Moje první bebíčko

Tak a máme doma naši první chovnou kočičku (Lilly) a dvě kastrátky k tomu (Milunka a Sissinka). Lillynku jsme po té náročné cestě, kdy poznala i české pány policisty, dali do ložnice a ložnici zavřeli! Ups...tak to jsme teda neměli dělat. Naše dvě carevny se okamžitě urazily, jak kdybych jim snad životně ublížila. Seděly nabručeně za dveřmi ložnice, vysílaly do ložnice jasné signály nasranosti nejvyššího kalibru v podobě hučení, funění, škrábání na dveře a Siska to dovedla k dokonalosti a dveře (přede mnou!) pěkně pochcala. Já, jakožto celkem laik v té době na takové věci, jsem čuměla jak péro z gauče, pusu jsem měla dokořán a než informace doputovala do mého blonďatého mozku, tak to pěkně steklo pod práh - samozřejmě pod dřevěný práh! A samozřejmě i na parkety, co máme v ložnici. Dostala jsem záchvat paniky, neb jsem slyšela, jak se jde Tom zespoda podívat na novou kočičku a po schodech komentoval, proč ta nová kočička tak pláče, že je slyšet až na ulici. No, nenapadlo mě nic jiného, než si rychle na tu pochcanou zem rychle sednout (aby neviděl ty pochcané dveře) a hladit naše dvě uražené dámy a dělat, že se nic nestalo...okamžitě jsem cítila, jak mi teploučké chcanky prosakují až - no, vy víte kam...zrudla jsem vzteky a v hlavě se mi honí - k...a, proč sem musí jít zrovna teď?! Krkolomně jsem mu vysvětlila, ať novou kočičku nechá být a vezme si Milunu a Sisku dolu, že potřebuju malou aklimatizovat. Jakmile odešel, servala jsem ze sebe kalhoty a kalhotky, vlítla do vany a vzala dezinfekci, abych tu spoušť uklidila. Boha, to byl puch...z těch parket to vůbec nešlo - ložnice nám páchla, jak kdyby tam byla pochcaná mrtvola. Převlíkla jsem se a jela do drogerie koupit něco proti tomu smradu - Tom měl zákaz jít do ložnice, aby malou neděsil :-). Prodavačky na mě koukaly, jak kdybych se vrátila z blázince do normálního světa. Tak jsem nakoupila Sanytol a nějaké voňavé dezinfekce a taky hlavně voňavé pičifuky - hodně pičifuků...naštěstí jsem to celkem vyčistila a ložnice se provoněla. Tom nic nepoznal - uff...Aby jo, ložnice nám voněla jak v květinářství - akorát jsem to přehnala, protože ty vůně k sobě moc nešly. Malá byla úžasná, dny plynuly, udělala jsem jí mezitím pár testů, udělala prohlídky u veta a čekala na výsledky. Hurá, vše naprosto v pořádku, můžeme jít seznamovat s holkami a Baxíkem (náš pes). Jelikož jsem v té době byla začátečník, tak jsem, debil, vzala malou do náruče a šla ji ukázat náš dům a nové kamarády. Jako první ovšem přílítnul Baxík, který slyšel otevření ložnice (postelový pes se vrací do postele). Jenže - malá nikdy neviděla psa...takže dostala hysterický záchvat, já absolutně nestihla zareagovat, jen jsem ji opařená držela - opět debil - a nepustila. Takže se mi zakousla pěkně hluboko do prstu u ruky - hezky do fakáčka prstu :-) Malou jsem tedy zavřela zpět do ložnice, letěla s tím pod vodu - pěkně to bolelo a začalo mi v tom škubat. Smála jsem se sama sobě, jaký jsem dement. Druhý den jsem ráno vstala a místo prstu jsem měla bambuli - to nateklo do neměřitelných rozměrů. Bolelo to jako blázen a škubalo. Došla jsem do práce, kde jsem nebyla schopná nic na počítači napsat. Poslali mě na ambulanci. Tak jsem šla. Paní doktorka byla moc milá. Nejdřív se smála mému příjmení, vzápětí se smála tomu, v jaké ulici s tímto příjmením bydlím, poté už na mě zírala s otevřenou pusou, když zjistila, že jsem alergik na zvířata a chovám kočky a mám doma psa. Prý, ať už jí nic neříkám - nechápu proč :-) Dostala jsem antibiotika! Prst zavázaný. Antibiotika jsem odmítla brát - já nemám ráda prášky. No, večer už jsem si ho teda vzala, protože jsem myslela, že mi ten prst fakt upadne...hrdinka byla rázem pryč :-)

Malou jsem pouštěla už jen na zemi :-) postupně mezi její nové kamarády a za pár dní bylo vše v pořádku a byla začleněna. Hurá, můžeme mít otevřenou ložnici. Všichni se nám tam nasáčkovali okamžitě. Tom měl taky radost, neb nemá rád zavřené dveře do ložnice. Jednou si jdeme takhle lehnout, Tom dolehne a vzápětí vylítne, jak kdyby ho do zadku štípla vosa. Nechápavě na něj koukám..."Tome?! Co je?" Zeptám se. To jsem neměla. "Já mám pochcanej polštář a lehnul jsem si do toho! Já mám pochcanou hlavu!" Panika...Já jsem se neudržela a začala se hystericky smát. To jsem ho naštvala asi nejvíc. Šel do vany. Po cestě padlo pár peprných slov, včetně toho, že nechápe, jak se někdo může smát tomu, že má pochcanou hlavu. Sisinka mi prostě ukázala, že teda ložnici jí zavírat nebudu, nebo bude hůř. Polštář jsem mu vyměnila a povlíkla. Do rána už to zase byly jeho holky. Jen nevěděl, že jsou už na cestě pomalu další dvě holky - z Itálie - Prada a Vivinka. Já další kočky hned nehledala, ale tak náhoda je náhoda :-). Věřím, že vše se na světě děje z nějakého důvodu. Já jsem se jen modlila, aby přijely zdravé a byly v pořádku. Tomovi jsem to řekla až v momentě, kdy jsem je přinesla v přepravce domů :-), ale to vám povím zase příště - škoda, že jste nemohli vidět ten jeho pohled, když jsem ty přepravky vyskládala na schodech...